Snad mi prominete trošku dávné historie, ve které naši předkové předurčili důležitost dopravy a spedice na území dnešní České republiky. Tím, že zvolili za naši dnešní vlast území ve středu Evropy, nám sice nedopřáli mnohé přímořské radovánky, za kterými musíme pracně dojíždět nebo létat, ale zato vybrali místo vysoce strategické, kterému sluší název Srdce Evropy.
Ponechme stranou význam vojenský či politický a věnujme se významu ekonomickému, zejména dopravnímu a přepravnímu, který byl přímým důsledkem fungujících tržních vztahů a křížením nejdůležitějších obchodních stezek, kterými se uskutečňovala mezinárodní výměna zboží. Zpočátku převládal význam spojení se Středozemním mořem, po objevení Ameriky se těžiště přesunulo k Atlantiku a ve stejné době dochází ke vzniku prvních spedičních domů. Technický pokrok, zejména vynález parního stroje, který byl předpokladem k prudkému rozvoji železnice a později prvních nákladních automobilů, způsobil převratný vývoj v dopravě zboží a prudké zrychlení obchodního řetězce. A právě jeho plánování, organizace a uskutečňování toku zboží podle objednávky finálního zákazníka, je úlohou speditéra. Jeho cílem je splnění všech požadavků trhu při minimálních nákladech.
Spedice u nás tedy fungovala odpradávna, ale po vzniku ČSR dostává i národní rozměr. Vznikající české a slovenské firmy, které již v roce 1918 zakládají sdružení Čechoslavia a o rok později Svaz československých zasilatelů. Po druhé světové válce Čechoslavia a.s. fungovala ve 32 městech ČSR a pobočkami v Antverpách, Rotterdamu, Hamburgu, Londýně a New Yorku. Po roce 1948 však byl přirozený rozvoj mezinárodní výměny zboží nahrazen státním monopolem, se všemi dopady i do sféry dopravní i spediční. Byla zřízena Československá akciová společnost pro mezinárodní zasilatelství Metrans, kterou nahradila akciová společnost pro námořní dopravu Čechofracht, zřízená opatřením ministra zahraničního obchodu ze dne 12. března 1952. Zpočátku Čechofracht provozoval i námořní flotilu, čítající 5 lodí, která byla v roce 1959 postoupena nově vzniklé akciové společnosti Československá námořní plavba.
Soustřeďování zasilatelských aktivit pod Čechofracht a jeho odborné vedení přinášelo pozitivní vývoj zejména k zahraničním partnerům i dodavatelům. Kromě velkých přepravovaných objemů, které byly následkem monopolu v rukou Čechofrachtu, hrála důležitou úlohu zejména odborná úroveň jeho pracovníků. V prvních letech se opíral o odborníky, kteří přešli od zasilatelských předchůdců Čechofrachtu, ale velmi rychle si vychoval experty vlastní. Ti byli uznáváni nejen v izolovaném prostředí RVHP, ale zejména na Západ od našich hranic. Vyvrcholením bylo přijetí Čechofrachtu za řádného člena FIATA (Světová federace zasilatelských svazů) v roce 1963. Tím byla jakákoli izolace odstraněna a Čechofracht se stal celosvětově uznávaným spedičním domem.
Po roce 1989 měl Čechofracht možnost dokázat své kvality v tržním prostředí a pružně reagoval na požadavky trhu. Svoji sílu prokázal v konkurenci nadnárodních spedičních firem, které mohou nabídnout zákazníkům celosvětovou síť poboček, bez které je fungování mezinárodního řetězce velmi obtížné. Za zmínku stojí fakt, že většina zahraničních konkurentů postavila svoje zdejší fungování na pracovnících, kteří začínali svoji kariéru právě v Čechofrachtu. Na rozdíl od ostatních podniků zahraničního obchodu z minulé éry, které zmizely v propadlišti dějin, patří Čechofracht stále ke špičce českých zasilatelů. Akvizicí do silné mezinárodní skupiny AWT má nyní možnost vyrovnání hendikepu ryze českého subjektu.
Přeji si a doufám, že se podaří, aby AWT Čechofracht zvyšoval svůj podíl nejen na českém trhu, aby dále vychovával odborníky, kterým se říká architekti dopravy. A co se dál přeje šedesátníkům? Přece zdraví a štěstí! A jedna poznámka nakonec: Dnes už se v šedesáti do důchodu nechodí!
JUDr. Martin Cetl
bývalý předseda představenstva AWT Čechofracht
